Zákazníky lze rozdělit na lidi a lidi. První skupinu tvoří namyšlení podnikatelé, kteří si myslí, že jim díky koupi malého pressa patří celá restaurace a vy jako obsluha s ní. Ono se sice říká: náš zákazník, náš pán. Ale taky na obranu existuje: odsud posud. Do druhé skupiny patří obětaví lidé, kteří se přišli najíst, pobavit se, užít si hezký večer s přáteli, ale hlavně se nepřišli nad nikoho povyšovat.
Ze života servírky
Pracovala jsem v baru v podzemí, ale připadala jsem si tam jako v nebi. Lidi byli veselí (možná to bylo tím alkoholem), bavili se a já byla jejich dobrý přítel. Odvrácenou stranu to mělo tehdy, když byla párty v plném proudu a lidé byli žízniví. Jako hladovějící zombie se vám drásali přes bar a chtěli jediné – alkohol. Jedině s máváním bankovek a křičením „hej slečno“ si vás mohli přivolat. Přes všechny ty Diskopříběhy a Waka Waka E-E se moc nedorozumíte, ale každá servírka rozumí opileckému žvatlání v naprostém hluku. Nejspíš to je nějaký šestý smysl. Práce za barem má prostě své osobité kouzlo. Ačkoliv se zde nachází spousta spoře oděných disco královen, nějakým záhadným způsobem jste terčem obdivu. Nejspíš to dělá fakt, že nosíte alkohol, a taky, že jste vidět. Práce barmanky je divoká. Směna vám končí až v ranních hodinách, dokud neodejde poslední host. To pak vylézáte ze své nory a odcházíte domů se svítáním a bolestí v nohou. Tvrzení „necítím nohy“ je tak trochu blbost. Vy je cítíte a moc dobře! Je to takový ten pocit, kdy si je chcete ukousnout a koupit si nové, hezčí. Nebo naložit do lavoru, to je taky jedna z možností.
Obsluhovat za barem je radost, ale samozřejmě se najdou situace, kdy to není ono. Například, jakmile vám někdo nastříká do místnosti plné lidí s jedním východem pepřový sprej. To se pak z diskoklubu stává heavy metalový dýchánek. Všichni se chtějí nadechnout čerstvého vzduchu, ale vy jako zodpovědný zaměstnanec se musíte postarat o tržbu. Když odpovídáte za chod nějakého podniku, musíte nejdřív zabezpečit peníze, a teprve pak se v klidu nadechnout.
Svatby, rauty a plesy
Obsluha v hospodě nebo restauraci je jiná, ale má taky své výhody. Jako servírka hodně slavíte. Účastníte se různých oslav, svateb, křtin, plesů, atd. Jste zkrátka společenský člověk. Obrovskou výhodou těchto událostí je, že se nikdy nepřejíte a neopijete, ale i tak se bavíte. Jako tichý voyer sledujete lidské osudy, především před a po požití alkoholu. A musíte uznat, že změna je to vždy zásadní. Takové akce jsou úplně ze všeho nejlepší. Jídlo je už dávno objednané, většinou je jednotné, sem tam se objeví nějaký vegetarián, ale to je maličkost. A když oslavenec dá pokyn, tak vy začnete nosit na stůl jedno jídlo, jedné oslavě. Je to úplně něco jiného, než když máte plnou hospodu a každý vybírá, co si dá, a vybírá důkladně.
Někdy ty objednávky totiž mohou vypadat i takhle: 1x Špagety pana Nadlesního, 1x Špagety paní Nadlesní, 2x svíčkovou, ale 1x s rýží a 1x normálně s knedlíkem, 1x pizzu Hawai, ale místo ananasu broskev a bez šunky, 1x domácí vývar, ale bez mastných ok. Obsluhovat oslavy má prostě svá pozitiva. Znáte všechny písničky, od Šenkýřky přes Mašinku až po nejnovější Shakiru. Inspirujete se na svatbách, kdyby se náhodou někdy v budoucnu konala i ta vaše. Ale především jste součástí důležitých životních událostí těch, kteří je přišli oslavit zrovna do vaší restaurace.
Práce pro lakomce
Úplně ze všeho nejhorší, co se vám může jako servírce stát, je pracovat pro držgrešli. Podnikatel, který si otevře hospodu a škudlí na každé drobnosti, časem zkrachuje. V gastronomii si nemůžete dovolit obírat zákazníka. Naopak mu musíte posluhovat jakýmkoliv způsobem, a doufat, že se, stejně jako Lassie, jednou vrátí. Pracovala jsem také ve vesnické hospůdce, kde se jenom čepovalo pivo a stálí štamgasti se mnou mluvili jako s paní šenkýřkou. Takové hospody jsou většinou pajzly, ale mají své kouzlo. Zákazníci vás znají, volají vás jménem, je to jako obsluhovat svou vlastní rodinu. Víte, co si můžete dovolit, jakým způsobem vtipkovat a co nosit za pití bez jediného náznaku objednávky.
Práce servírky vás musí bavit. Není to jenom o tom, že nosíte pivo a jídlo. Musíte být společenská, příjemná, usměvavá, jak už jsem říkala - Miss Sympatie. Když se k vám někdo chová nepříjemně, tak ho nemůžete poslat do nejhlubší části lidského těla, tady je třeba vyjednávat. Bez rozdílu, jestli je ten člověk opilý, nebo ne...
Text: Marie Kurzoková
